V předposledním týdnu letošního května se nečekaně ochladilo a rozpršelo. Nebylo to ničím jiným než geografickou exkurzí, vtipně naplánovanou právě na tyto dny. Do rámce týdenního programu byl zahrnut i výstup na Králický Sněžník, nejvyšší horu stejnojmenného masivu nacházejícího se na severní Moravě na hranici s Polskem. Naše pouť začala v Horní Moravě položené v nadmořské výšce 700 m. Dál už se autobusem vyjet nedá. Zpevněná cesta nás vedla podél toku Moravykolem Mléčného pramene a Tvarožných děr, což jsou příklady krasových jevů v této části masivu. Mléčný pramen nebo též Lanovka (750 m n. m.) dostal jméno po charakteristickém zbarvení vody při povodních, které je způsobeno pravděpodobně zvýšeným odnosem uhličitanu vápenatého. Pramen je výstupný, tzn. že vyvěrá na povrch pod tlakem. Zdrojnicí pramene je potok Poniklec, který se ponorem dostává do podzemí 1,5 km daleko. Jeskyně Tvarožné díry (840 m n. m.) získaly své jméno díky tzv. nickamínku (bílá kašovitá vápnitá uloženina složená z kalcitu, magnezitu apod. – vytváří bílý povlak na stěnách jeskyní), jemuž se lidově říká tvaroh. Jeskyně je asi 240 m dlouhá a je protékána podzemním pramenem, který má zdroj v Polsku, ovšem napájí řeku Moravu na české straně masivu. Od Tvarožných děr se cesta vinula po pravém břehu Moravy, aby ji ve výšce kolem 1200 m n. m. opět křížila a zahájila stoupání k jejímu prameni. Těsně před pramenem se dříve nacházela horská chata Návrší, dnes je na jejím místě možno nalézt jen základy a malé kamené slůně, které je nepsaným symbolem Národní přírodní rezervace Králický Sněžník. Tato plastika má v lidové slovesnosti mnoho různých původů – např. se tvrdí, že je to hraniční kámen, jiná verze říká, že ji postavili absolventi gymnázia v Šumperku, někdy je dokonce spojována s památníkem nizozemského krále. Pravda je ale jiná – jde o výtvor kamenické firmy Förster ze Zlatých hor na objednávku německého uměleckého spolku Jescher. Slůně mělo dříve hladký povrch, dnes je již žula navětralá a ocas někdo slůněti urazil. Předposledním zastavením je pramen řeky Moravy vytékající z hory ve výšce 1380 m. Prameniště je uzavřeno v kamenném domečku, aby bylo chráněno před nenechavými turisty. Před domečkem je ale vyvedena malá studánka, ze které je možné se napít. Z hlediska vodopisu je Králický Sněžník zajímavým místem – pramení zde tři řeky odtékající do tří moří – Morava do Černého, Liptovský potok do Severního a Kladská Nisa do Baltského moře. Proto je vrchol součástí hlavního evropského rozvodí, které naší republikou prochází. Samotný vrchol má nadmořskou výšku 1423,7 m. Nachází se zde torzo skalního masivu ve kterém je ukryta polská keška – nějakou půlhodinu jsme ji hledali, ale nalézt se nám ji nepovedlo. Bohužel ani počasí nám nebylo nakloněno, a tak jsme toho dne měli opravdu Králíka na smetaně, ostatně podívejte se na přiložené fotky. Na vrcholu dříve stávala kamenná rozhledna vysoká 33,5 m – její stav byl ale zhoršován špatnými podmínkami a malou údržbou, a tak byla v roce 1973 z důvodu bezpečnosti návštěvníků stržena. Sestup z vrcholu se odehrával zčásti po česko-polské hranici procházející jakýmsi vrchovištěm, dále pak již po české straně serpentýnami do obce Stříbrnice, kde nás čekal oběd následovaný návratem do Prahy.